Camino del Norte aneb severní cesta do Santiaga de Compostela – část 3. – Kantábrie (Somo – Comillas)

Se svými dvěma přáteli Ivetou a Květošem jsme na severní cestě do Santiaga de Compostely. Zatím máme za sebou tři dny chůze a poslední noc trávíme na zastávce trajektu jedoucí změsta Somo do Santanderu.

6.července

Zdá se mi, že spím teprve chvíli, když mě probouzejí hlasy. Na zastávku trajektu jedoucího přes průliv do Santanderu už přicházejí první pasažéři. Ač bych ještě chvíli spala, už se to nehodí. Vylézám ze spacáku, trochu se zkulturním a pohledem na mobil zjišťuju, že trajekt připluje už za chvíli.

Santander je velké město scca 183 tis. obyvateli a rozlohou přibližně 80 km², trvá tedy docela dlouho, než se nám jej celý podaří projít.

Protože je Santander také město historické a je vněm toho hodně kvidění, rozhodujeme se i mírně odbočit ztrasy a Santander blíže prozkoumat. Koneckonců nehoníme kilometry, ale chceme mít zpoutě co největší zážitek. Jelikož je dnes konečně zas slunečné počasí, trávíme chvíli na pláži (opět pojmenované po mně) Playa de La Magdalena.

Chci si jít projít poloostrov Sv. Magdaleny, ale mí kamarádi raději chtějí zůstat na pláži. Jdu tedy sama. Hned na začátku mého malého výletu mě potkává dramatický zážitek, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Nutně si potřebuji odskočit a není kde, až pak po chvíli hledání s radostí objevuju něco na způsob tojtojky. Jaké je moje překvapení, když kadibudku někdo zvenku zamyká a sklíčem odchází! Chvíli buším na dveře, ale nic se neděje. Volání taky nepomáhá. Nemám u sebe ani telefon, abych si přivolala pomoc! Nakonec lezu na umývadlo a skoro silou vůle se mi daří pootevřít malé zarezlé okýnko. Sice španělsky už mluvit dokážu, vnastalém stresu se ale zmůžu jen na chabé Hola! Hola! Možná by i to stačilo, jen kdyby šel někdo okolo. Ale nejde. Po čase, který se mi zdá jako věčnost, běží okolo děti. Na můj pokřik ale nereagují. Teprve maminka, která se objevuje vzávěsu za nimi, si nechává vysvětlit, co se mi stalo a slibuje mi pomoc. Samozřejmě však taky zjišťuje, že kadibudka je zamknutá a přes dveře mi vysvětluje, že se právě nacházím vmajetku stavební firmy, která si svou tojtojku zamknula a klíč je neznámo kde. Po dalším čekání se paní, andělovi, podaří sehnat pána, který mi odemknul. Skoro brečím štěstím, že to tak dopadlo, když mi pán vysvětluje, že se právě chystal sklíčem odjet a vrátil se až na druhý den.

Po tomto zážitku ale neklesám na mysli a směle pokračuju prozkoumat poloostrov Sv. Magdaleny. Obdivuji exponáty lodí zdoby Kryštofa Kolumba, královský letohrádek i malé ZOO.

Poté se už ale navracím ke svým přátelům a pokračujeme zpět na trasu camina. Cesta tentokrát opět pokračuje vnitrozemím. Přes městečka Santa Cruz de Bezana, Mogro, Miengo a Cudón pokračujeme až do vesnice Rinconeda. Zde si trasu trochu prodlužujeme a pokračujeme až do města Torrelavega, kde máme domluvené přenocování u mojí bývalé spolužačky, která se do Španělska vdala. Jaká slast vychutnat si konečně po dlouhé době pořádné jídlo a vyspat se nerušeně vopravdové posteli! Připadáme si jako vráji.

7.července

Ráno se probouzíme krásně odpočatí a plní nových sil. Kamarádka nás ještě ráno hostí vydatnou snídaní a dává nám každému ssebou iontový nápoj na cestu. Nikdy bych tomu dřív nevěřila, ale je to opravdu znát. Po vydatném jídle, odpočinku a navíc i po iontovém nápoji má člověk opravdu více sil! Využíváme toho a vyrážíme vstříc krásnému historickému městu Santillana del Mar. Procházíme dlážděnými uličkami městečka, obdivujeme starodávné kamenné domy a klášter. Máme pocit, že jsme se ocitli někde vdávné minulosti.

Přes městečko Oreňa pokračujeme stále vnitrozemím vesnicemi Caborredondo, Novales až ke kostelíku na vrcholu kopce u městečka Cobreces. Od kostelíka je výhled až na oceán, který se zdá ne příliš daleko. Slovo dalo slovo a míříme kvodě. Třeba se budeme moci po dlouhém dni na cestě smočit! Procházíme úzkými cestičkami, okolo nás se pasou impozantní býci a krávy. Oceán se blíží. Bohužel přístup kvodě není dobrý, ale místo tohoobjrvujeme jeskyňku snástěnnými malbami zhodně dávné doby, snad i zpravěku. Poté se už ale vracíme zpět na trasu do vnitrozemí a pokračujeme dál vcaminu.

Procházíme vesničkami La Iglesia, Ruilobuca, Pando a u města Concha konečně nacházíme vytouženou pláž. Tentokrát se i koupeme a vychutnáváme si chvíli odpočinku na rozpáleném písku.

Pomalu se už ale začíná stmívat, jelikož ale ještě máme síly, vydáváme dál na cestu, scílem dojít dnes až do historického města Comillas. Po cestě při pobřeží potkáváme několik rybářů a do Comillas přicházíme až za tmy.

Tím se nám trochu ztížilo hledání místa knoclehu, protože po tmě už toho mimo osvětlené oblasti není mnoho vidět. Jako zpestření absolvujeme noční prohlídku místního hřbitova, který na nás po tmě dýchá tajemnem. Nakonec ke spánku uleháme na trávníku vmístním parku. Trochu se kvůli bezpečnosti obáváme spát takto všem na očích, nic jiného nám ale nezbývá.

Vnoci začíná pršet a ráno se budíme celý promoklí do dalšího dne. O tom už ale vdalším pokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S