Bez Londýna to prostě nejde

Bez Londýna to prostě nejde

Mou první cestu do Londýna jsem podnikl v únoru loňského roku. Vše se samozřejmě odvíjelo od levných letenek. Měl jsem v Londýně kamaráda, který mě připravil na vše možné. Třeba s předstihem si koupit ticketbus. A tak jsem kromě levných letenek, měl i levné jízdenky z letiště do Londýna. Pomohl mi s pořízením OysterCard a pozval na večeři do restaurace, kde shodou okolností pracoval. To, že tam byla pro jeho rodinu a přátele sleva na pití a jídlo, bylo už jen třešničkou na dortu. Po večeři jsme už ale šli každý svou cestou. On šel naproti své přítelkyni, která končila v práci a já vyrazil s mapou metra hledat tu správnou tubu. Bydlel jsem přes AirBnB v Leytonu u jedné pákistánské rodiny. Musím říci, že bydlet u lidí, kteří mluví základní angličtinou bylo vcelku příjemné. Porozuměli jsme si navzájem a myslím, že za dobu pobytu mezi námi nevznikli žádné pochybnosti. Leyton sám osobně mě zaujal tím, že jsem nenarazil na žádného člověka, který by připomínal vzezřením Evropana. Žije tam prostě přistěhovalecká komunita. Samozřejmě jsem byl mediálně zmasírovaný o škodlivosti různých náboženství na evropskou kulturu, ale nic zvláštního se nestalo.

Moje cesty nevedly jen za Big Benem, Westminstrem a dalšími památkami. I když nejsem fotbalový fanoušek, chtěl jsem vidět fotbalové svatostánky ve Wembley, Chelsea a Arsenalu, Olympijský stadion a další sportoviště. Observatoř vGreenwich, projít se okolo Temže, stát na místě, kde se na nábřeží odehrává scéna smé oblíbené komedie Love Actually, vidět Tower a zkouknout snad všechny známé mosty, Trafalgar square, Soho, Piccadilly, City, Wimbledon, Brixton Academy, Notting Hill a spoustu dalších a to prostě za jeden výlet nestihnete.

Londýn jsem si zamiloval. Snažím se tam jezdit tak často, jak jen to jde. Loni se mi to podařilo 3x a letos prozatím jen jednou. Ale už teď vtuto chvíli mám koupeny letenky na další dva výlety. Jeden jsem si nadělil knarozeninám na přelomu srpna a září a druhý o měsíc později. Píšu vlastně cestopis o tom, co chci zažít vLondýně a okolí při následujícím výletu. A taky Vás podrobně seznámit scenami, které jsem zaplatil nebo ještě platit budu.

Když se podívám na ceny letenek, tak obyčejně létávám vrozmezí 500 – 700 kč za zpáteční let. Nejsem vyloženě snobský typ, ale letový čas si vybírám tak, abych se mohl pohybovat vden příletu a odletu opravdu volně bez nějakého stresu. Při prvním výletu jsem se vracel domů vpondělí a odlet zLutonu byl v7.30. Při dvouhodinové rezervě na letišti a cestu busem, jsem musel odjíždět zVictorky ve 4.00. A opravdu není nic směšnějšího, když zjistíte, že vnoci metro nejezdí a noční bus Vás zaveze jen poblíž Trafalgar square. Takže prostě už fakt nechci procestovat půl noci vautobusech. Odlety byly zBrna a Katowic, teď to bude pro změnu Vídeň. ZBrna a Katowic to bylo Wizzairem, takže přistání bylo vLutonu. Na stránce EasyBus.com si spředstihem můžete zajistit lístky na bus za 2 libry do Londýna a za 2 libry zase zpět. Bus tickety jsem vždy kupoval sčasovou rezervou. Je lepší počkat na svůj bus, který má jet za hodinu po Vašem příletu, než zbytečně spěchat, potom bus nestihnout a doufat, že vněkterém zdalších bude pro Vás volno. Já takovou situaci ještě nezažil, navíc jsem se jednou dostal i do busu, který jel o hodinu dříve, než byl ten můj. Cesta na Victoria coach station trvá asi hodinu a půl. Při mém prvním příjezdu jsem vůbec netušil, kde mám vystoupit. Podle toho honosného názvu Victoria coach station jsem čekal fakt mega autobusák, no vykoplo mě to někde na ulici. Naštěstí už na mě čekal kámik a všechno dál vysvětlil. Pro jistotu jsme šli vočíhnout nástupní místo zpět, ať je dušička vklidu. Koupil jsem si OysterCard a začal jezdit po Londýně jako šílený. Prakticky mě nezajímá, co je uvnitř muzeí a galerií, takže ušetřím dost peněz na vstupném na různé atraktivní místa. Je fakt, že je ale prošustruju za různé suvenýry. Takže obdivuji Londýn zvenku. Baví mě pozorovat ten mumraj na vlakovém nádraží Victoria, na Trafalgar square nebo Piccadilly.

Pro tentokrát mi vyplní první den příjezd na ubytko, které je protentokrát vHounslow, cesta na ragbyový svatostánek ve Twickenhamu a obligátní špacír od Tower Bridge po nábřeží až kLondon Eye. Večeře vSoho, kde si vlondýském China Townu dáme za 10 liber bezedný talíř a hybaj na kutě. Pátek je naplánována návštěva u kámošky, nákupy vTK Maxxu, Camden Market, Abbey Road a Skygarden. Dále co se namane. V sobotu je první vrchol programu. Dopolední courání po centru bude předehrou před opravdovou bombou a tou je zápas Premier League mezi West Ham United a Wolverhampton Wanderers. Ten víkend hrají doma vLondýně ještě Arsenal a Chelsea, ale pro normálního smrtelníka je prakticky nemožné se na webu dostat klístkům. A když už ano, tak se zté ceny poděláte. Lupen na WHU stál 50 liber a to jsem byl ještě schopen přijmout. ZOlympijského stadionu se zřejmě vykodrcám vmrákotách, takže se půjdeme uvolnit do Modern tate cafe a bude pokoj. A vneděli výlet do Oxfordu vlakem za 10,80 zpáteční lístek jsem přivítal neskrývaným nadšením. Pondělí vidím tak nějak individuálně, kam mě nohy ponesou a v16.00 odjezd vlakem zVictorky na Gatwick, kam teda letím poprvé. Vlak mě vyšel jen o 4 libry dráž než bus, který se ovšem kodrcá na letiště dvě hodiny. Vlakem je to 30 minut.

Někdo má své oblíbené místo třeba kousek od svého domu nebo někde jinde a většinou to není jen jedno místo. Já sice ještě neopustil Evropu, ale Londýn je natrvalo zakotven vmém srdci.