Dlouho jsme se chystali, že konečně navštívíme Barmu.Sice se od roku 1989 jmenuje Myanmar,ale mně se více líbí název Barma, takže ho používám i nadále.

Do této země v jihovýchodní Asii jsme měli namířeno už při naší první cestě do Thajska a Kambodži v roce 2004.Jenomže to dopadlo nevalně.Seděli jsme v Siem Reapu v Kambodži na večeři a bavili se o pokračování do Barmy.Vedle nás jedli dva kluci, kteří najednou česky říkají, ať tam nejezdime, že je to dost složité.V té době tam ještě vládla vojenská junta a Barma nebyla na turisty připravená.Tak jsme návštěvu odložili na budoucnost a odjeli do Angkoru.

 

 

 

Do Barmy jsme se vydali o dost let později, když skončila svoji vládu vojenská junta a nastala tam jakási demokracie.Že by tím ale Barma byla už na turisty připravena,tak to ani náhodou.

 

Naše cesta vedla z Prahy do Dubaje a odtud Airbusem 380 do Bangkoku.

 

Do Barmy je potřeba vízum, které lze získat na jejich ambasádě (pro nás nejbližší v Berlíně)anebo v Bangkoku.My zvolili thajský Bangkok.Vlastně jsme ani moc nevěděli,jestli se nám to povede.Je to celkem náročný proces.Jenom najít ambasádu bylo dost složité.Je na ulici Thanon Pan.

 

 

 

 

Víza do Barmy mají různé ceny.Je to podle toho,jak rychle ho chcete mít hotové.My ho chtěli ten samý den, takže nejdražší.Za 1490Bt.Kurs byl cca 1€ =38Bt.

 

 

 

 

Čekání zhruba 4 hodiny jsme si krátili pohybem v parku.Ale povedlo se, takže si hned kupujeme lístky na autobus na druhý den do Mae Sot, což je thajsko-barmský přechod.

 

Cesta autobusem na thajské straně byla pohodová.Autobus pohodlný,dostali jsme i občerstvení,vyjeli na čas a ráno byli v Mae Sot.

 

No jo,ale na vlastní hranici to bylo dalších zhruba 10km.Takže taxi a konečně jsme na hranici.Tam to proběhlo rychle a v pohodě.Vyplnili jsme několik kolonek,dostali razítko do pasu(to je všude velmi důležité)a přešli most do,tolik odkládané,Barmy.

 

No a teď to teprve vypuklo.Bylo časně ráno a my potřebovali barmské peníze-kyaty.No jo,ale kde je vzít.Sice v dohledu byl bankomat,ale naše odvaha ho použít byla nulová.Nakonec jakási trhovkyně nám vyměnila asi 900Bt za 25 000Kt.Hm, vypadá to jako spousta peněz,ale jízdenka na autobus do Baga stála pro jednoho 10 000Kt.A to jsme ještě netušili,jak hrozný dopravní prostředek s názvem autobus nás čeká.My tedy také, neznámo proč, čekali až odjedeme.

 

V rozvojových zemích platí, že autobus odjede až je plný,ale tady se to nepodařilo ani po 4 hodinách od plánovaného odjezdu.No,ale jednou to přijít muselo, takže jedeme.

 

To byla cesta.Byl to v podstatě nezapomenutelný zážitek.A takových nás čekalo ještě moc a moc.

 

Bylo vedro(za to ale nemůžou), strašně to drncalo, skákalo(za to můžou) a hlavně jsme často zastavovali na občerstvení.Hlavně řidiče a všech,co se kolem něho motali.Při jedné přestávce zapadl při couvání autobus do vyjetých kolejí až po kastli a nastala otázka – jak ho dostat ven.Po asi 1 hodině různých pokusů se,za pomoci mužského osazenstva autobusu, kteří ho pomáhali postrčit a přizvednout, podařilo autobus dostat z kolejí a my mohli pokračovat.

 

 

 

 

Další cesta už byla bez problémů.

 

Do Baga dojeli ve 22hodin.To bylo dost špatné.Měli jsme představu,že dojedeme v plánovaných 18hodin,ubytujeme se,navečeříme a naplánujeme další den.Ale skutek utek.V tuto pozdní hodinu město spalo.My chtěli také,ale neměli kde.Pepa nakonec sehnal hotel Marine za 30$.Dost drahé.Pokoje vypadaly pěkně do doby,než jsme se šli sprchovat.Nějak jim nefungoval odtok.Stáli jsme po kotníky ve vodě a ta se snažila vytést do pokoje.Dopadlo to dobře.Spali jsme v suchu.Ráno jsme šli na snídani,kde jsme vyděsili obsluhu,když jsme požadovali další šálek kávy a toust.

 

Poté jsme celí nadšení vyrazili na prohlídku Buddhů.

 

Za 10 000Kt jsme zakoupili vstupenku na 3 hlavní památky:

 

 

SHWE THA LYAUNG-zde je ležící Buddha ,má 50m a je celý ze zlata.Musíte chodit bosí,nesmíte sedět s nohama k Buddhovi,jinak vás napomenou.Mě napomenuli.

 

 

 

SHWE MAW DAW PAGODA-je velká zlatá pagoda,bohužel celá pod bambusovým krytem,zrovna opravovali.

 

KYAIK PAN-4 sedící  Buddhové na všechny světové strany.

Do těchto chrámů proudí davy lidí.Mniši i mnišky se střídají s místními lidmi.Do toho pár turistů a chaos je hotov.

 

 

Návštěva Baga skončila úspěšně tím,že jsme sehnali lístek na večerní autobus do Mandalaye.Ráno v 5,30 jsme tam.

 

 

MANDALAY

Bydlíme v Guest Housu Royal za 15$/pokoj.Ten je pěkný se 3 postelemi,takže máme i odkládací plochu.Sprcha a záchod je na chodbě společný,je hned vedle a hlavně krásně čistý.Ubytovali jsme se hned ráno,tak doufám,že nebudeme platit i ten den.Neplatili.Odpočinuli jsme si a odpoledne šli poznávat město.

Největší turistický tahák města je Mandalaya Hill.

 

 

To je teda dílo.Hodně schodů.Člověk se nesmí dívat vzhůru.Sice jsme funěli,ale vyšli až nahoru.

 

Tady byli celý den a stejně neviděli všechno.Je tady chrám,nádherně zdobený,spousta soch,spousta zlata a krásný výhled na západ slunce.

 

 

 

 

Zpátka a vlastně i kus tam jeli na motorce.Ovšem ve třech lidech.Já seděla uprostřed a připadala jsme si jako obložená bageta.V Barmě je to běžný taxík.Trochu jsem se i bála.

 

 

 

 

Další den šli k řece Iravádí.Je velká,široká,špinavá.

 

 

 

 

Spousta lidí tady žije celý život.Perou,vaří,myjou se.Je to jejich domov na vodě.

 

 

 

Po řece se dá jet do Baganu.My raději volíme opět autobus.

 

Poslední den v Mandalay šli na jadeitový trh.

 

 

Jsou tu dílny,ve kterých brousí jadeit a vyřezávají sošky malých Buddhů,

 

 

 

 

ale i dílny,kde řežou velké  bloky jadeitu,zaleští,zabalí a prodají do Číny.

 

 

Teď už nás čeká cesta do Baganu.O tom příště.

Milena

 

 

Barma, vlastně Myanmar
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte cestovatelské tipy jako první!