Týden stopem po Andalusii – Díl I.

Skamarádku jsme se včervenci vydaly do Andalusie. Zakoupily jsme levné zpáteční letenky Bratislava – Malaga u nízkonákladové letecké společnosti Ryanair a zbytek jsme ponechaly osudu.

Každá vybavena batohem se základními věcmi, spacákem a karimatkou jsme se rozhodly poznávat Andalusii na vlastní pěst. Miluji svobodu cestování. A nejvíc miluji, když nevím, co mě čeká a můžu se tedy těšit, jaké překvapení mi další dny přinesou. Na naši cestu jsme se tedy vybavily jen tištěným průvodcem, ale plán cesty jsme žádný neměly.

Vletadle jsme potkaly dvojici mířící na jih na Gibraltar. Spontánně jsme se tedy rozhodly, že prvním cílem naší výpravy by tedy mohlo být toto britské území ležící na jihu Pyrenejského poloostrova. Už na letišti jsme se vybavily cedulí sobrovským nápisem Gibraltar, a když jsme scházely od letiště pěšky směrem kmoři, ceduli jsme ukazovaly všem okolo projíždějícím autům.

Ještě jsme se ani nevzdálily od letiště a tu na nás mává chlapík oblečený do kombinézy autopůjčovny Rentalcar. Prý bude za pár hodiny končit, a pokud chceme, tak nás na Gibraltar hodí. Jede zrovna tím směrem. Pán vypadal slušně a nabídka zněla lákavě, rozhodly jsme se tedy počkat.

Čekání jsme se rozhodly strávit koupáním vmoři na předměstí Malagy. Zletiště to byl pěšky kmoři jen kousíček. Stavem pláže jsme byly ale hodně zklamány. Očividně se jednalo o pláž, kterou navštěvují jen místní a to ještě spíše nižší sociální vrstvy. Nic proti tomu, ale nelíbil se nám nepořádek, který na pláži panoval. Dlouho jsme se tedy nezdržely a šly jsme si prohlédnout okolí. Nakonec jsme hodně času strávily cvičením ve venkovní posilovně. Cvičící stroje se vAndalusii vyskytují na hodně plážích.

Pán zautopůjčovny pro nás skutečně přijel, jak slíbil, ale se značným zpožděním. Během cesty jsme však znašeho řidiče neměly úplně dobrý dojem, nechaly jsme se tedy raději vysadit už ve městě San Pedro de Alcántara (cca 63 km od letiště), kde jsme první noc našeho putování strávily vmalém hostelu.

Druhý den ráno jsme si pak celé městečko prošly a byly jsme příjemně překvapeny jeho upraveností a stylem. San Pedro de Alcántara je klidné letovisko se širokými pěknými plážemi lemovanými hotely a bary. Na promenádě při pláži nechybí venkovní tělocvična.

Ve městě se nám podařilo stopnout auto sněmeckou skupinkou, která mířila do Cádizu. Ačkoliv jsme měly původně zamířeno na Gibraltar, neodolaly jsme a jely jsme do Cádizu snimi. Na Gibraltar se můžeme podívat později! Cádiz je dle průvodců pěkné historické přístavní město čítající přes 120 tis. obyvatel. My však měly tu smůlu a přijely jsme do Cádizu od jihu, odkud město moc lákavě nevypadalo. Naši noví němečtí kamarádi mířili do staré zástavby blízko nákladního přístavu. Uvítaly nás tedy šedivé ulice, oprýskané domy a špinavé moře. Při představě, že se budeme od okraje města pěšky dlouho promotávat nevábnými ulicemi, než se nám podaří dojít khezkému centru, naši návštěvu Cadizu jsme raději vzdaly. Takto nám to stačilo. Když jsme slyšely, že naši noví přátelé se ještě ten den vrací do Marbelly, rozhodly jsme se snimi ještě kus cesty svézt.

Když skupina Němců zastavila u Tarify, nejjižnějšího místa kontinentální Evropy, byly jsme nadšeny. Tarifa je místo, kde se stýká Středozemní moře sAtlantským oceánem.

Nachází se jen 14 km od Afriky a Afrika jde zTarify dokonce i vidět! Prošly jsme městečko Tarifa, přístav i pevnost, která se nachází na ostrově Isla de Tarifa (ostrov je spojený spevninou). Starou část města obklopují hradby a město má arabskou atmosféru.

Vblízkosti Tarify jsou dlouhé písečné pláže, které jsou vyhledávané milovníky windsurfigu a kitesurfingu (fouká zde většinu roku silný vítr). Pořádají se zde i různé závody vtěchto vodních sportech. Vměstečku jsme potkaly i několik škol, které tyto sporty vyučují.

Na krásné pláži u Tarify jsme strávily celé odpoledne. Poblíž nás zrovna probíhala výuka kitesurfingu sinstruktorem, tak jsme se i něčemu přiučily.

Kvečeru se rozhodli naši přátelé uspořádat na pláži malou párty, ta byla ale hned vpočátku zrušena díky příjezdu policie, která po večerech a nocích hlídá místní pláže. Párty na plážích jsou zde prý zakázané. Nevadí, i tak jsme si pobyt na Tarifě krásně užili. Nasedli jsme do auta a další zastávka byla až u města La Línea de la Concepción, kde jsme se s našimi novými přáteli rozloučily. Vyměnili jsme si telefonní čísla stím, že jim ozveme, až budeme vMarbelli.

La Línea je španělské město přímo hraničící sGibraltarem, snímž je ekonomicky i kulturně provázáno. Při našem příjezdu do města už se stmívalo, tak jsme tedy jen zdálky obdivovaly obrovskou Gibraltarskou skálu a nedaleký přístav. Noc jsme strávily na pláži blízko celnice, kterou se prochází naGibraltar.

Co bylo dál? To se dozvíte vpokračování tohoto cestopisu.