Své povídání o newyorském metru začnu trochu netradičně a možná tím čtenáře trochu zmatu: jestlipak víte, jak by dopadla soutěž o nejkratší vtip v české kotlině koncem šedesátých let minulého století? Na první příčce by se zcela jistě umístilo slovo „Odešli“, stříbrnou medaili by získalo absurdní slovní spojení „Doktor Novotný“ a třetí by asi byla věta „Potkali se dva ministři v tramvaji“. A právě při cestě newyorským metrem linky J mě napadla parafráze posledního vtipu: „Potkali se dva běloši v brooklynském metru“.

 

 

Získejte cestovatelské tipy jako první!
Zájezdy na last minute přes cestovní kanceláře až se slevou 70%, naleznete zde >>

 

Aby linkou J v Brooklynu skutečně cestovali současně dva běloši, musí se jednat o velkou náhodu nebo musí jít o dva poutníky z chudé střední Evropy, jako jsme byli my s manželkou. Pasažéři této linky totiž pokrývají celé spektrum nejrůznějších barev pleti s výjimkou bílé.

 

Je zajímavé, jak právě metro odráží etnickou strukturu obyvatel jednotlivých částí New Yorku. Zatímco v Brooklynu a zejména na linkách J a Z převládají Afroameričané a Hispánci, například v Queensu je nejvíc Číňanů a po Manhattanu cestuje směs všech ras. Na různých linkách na Manhattanu lze sledovat i různé složení obyvatel jednotlivých čtvrtí, například nová, čistá a nablýskaná linka Q odráží fakt, že jeho konečná stanice je v honosné Upper East Side (tam je například zasazeno i fiktivní bydliště některých hrdinek ze seriálu Sex ve městě), zatímco paralelně směřující linky 4, 5 a 6 jsou obsazeny především Afroameričany, směřujícími do a z Harlemu. Protože právě u obyvatel Manhattanu je vlastnictví auta kvůli přeplněným ulicím a problémům s parkováním často nemístným a těžko využitelným luxusem, metrem zde jezdí všechny sociální vrstvy – od bankéřů až po bezdomovce.

 

Díky skladbě cestujících je pro Středoevropana první cesta metrem v Brooklynu přinejmenším překvapením, ne-li šokem. I u zkušených cestovatelů se mohou objevit nepříjemné pocity, živené historkami o různých nebezpečích, souvisejících s krádežemi, vraždami a válkami gangů, jejichž dějištěm bývá právě newyorské metro a které tvoří například i námět některých dílů seriálu „Kriminálka New York“. Aspoň v našem případě však všechny stereotypy vzaly za své: ani jednou, ve dne ani v noci, jsme neměli pocit, že by se měla objevit nějaká potenciálně nebezpečná situace.

 

Síť metra v New Yorku tvoří velký počet linek, označovaných jak písmeny, tak číslicemi. Některé jsou vedeny pod zemí (na Manhattanu), některé na nadzemních konstrukcích, často přímo nad ulicemi s hustým automobilovým provozem. Příjezd soupravy je zde avizován dlouho dopředu značným hlukem, obyvatele těchto ulic jsme v duchu litovali. Někde musí souprava jet skoro krokem a celá konstrukce se chvěje a skřípá, až přímo sténá: při pohledu na kymácející se soupravu užuž čekáte, že se vykolejený vlak zřítí na domy pod sebou.

 

Některé linky jsou tzv. expresní: ve špičkách v některých stanicích nestaví, což ovšem vyžaduje, aby v těchto stanicích byl větší počet kolejí a také nástupišť. Protože některé stanice jsou navíc přestupní, vzniká neuvěřitelné bludiště, ve kterém je někdy obtížné se orientovat. Davy cestujících zde při přestupu vedou orientační tabule, na nichž jsou uvedena písmena a číslice dalších linek; komplikuje to skutečnost, že např. na Manhattanu musíte vědět, jestli chcete jet „Uptown“ (v jazyku metra na sever) nebo „Downtown“, tj. na jih, protože nástupiště někdy nebývá určeno pro oba směry. Při přestupu se často prochází úzkými a nepříliš čistými chodbami, které člověka přímo nutí zavzpomínat s láskou na pražské metro. Velmi úzká jsou i vlastní nástupiště, což je citelné zejména v okamžiku, kdy přes ně musíte procházet při přestupu na jinou linku a nástupiště je přitom již přeplněno cestujícími, čekajícími na svůj spoj.

 

Jízdenky na metro lze koupit v každé stanici buď u automatů nebo u obsluhy, která zde sídlí v jakýchsi prosklených budkách. I v automatech lze použít kreditní nebo platební kartu. Jednotlivá jízdenka stojí (květen 2017) 2,75 dolaru, při vlastním vstupu se pak prochází turnikety, na nichž je třeba jízdenku s čipem protáhnout čtečkou. Čtečkou je třeba protáhnout jízdenku rychle a správným grifem, při pomalém pohybu se turniket neotevře. Cestujícím, kteří stráví v New Yorku aspoň týden a plánují přesun veřejnou dopravou, se vyplatí zakoupení vícedenní jízdenky – sedmidenní nás například stála 32 dolarů a platila i pro městské autobusy či na vlak na Staten Islandu. Jakmile se dostanete do metra, můžete si užívat libovolných přestupů.

 

Párkrát se nám stalo, že nás turniket nepustil s týdenní jízdenkou dál ani po opakovaných pokusech. Pak vždy zakročila obsluha stanice (většinou tvořená Afroameričankou), která si vyžádala jízdenku, ve své kukani ji překontrolovala že je platná a pak nám otevřela jeden ze vstupů. Tato situace byla zcela nepředvídatelná a zatímco v jedné stanici nás tahle zjevná závada zaskočila, na dalších již byl vstup bez problémů.

 

V metru se lze často setkat s lidmi, kteří zde žebrají. Počkají, až se zavřou dveře a souprava se rozjede, pak (někdy i s pomocí ozvučujícího zařízení) vyprávějí svůj příběh nebo spustí nějaký song za doprovodu kytary a před zastavením v další stanici ještě stačí obejít pasažéry s čepicí. Pokud jsem si stačil všimnout, moc peněz se jim většinou vybrat nepodaří, zřejmě na to nejsou dostatečně vlezlí nebo agresivní a často se přitom jedná o docela slušně oblečené jedince nebo dvojice.

Navzdory výše uvedeným nedostatkům je newyorské metro rychlým a spolehlivým dopravním prostředkem s poměrně hustou sítí a na uvedené handicapy si člověk při delším pobytu zvykne.

 

Vyjímečně poloprázdný interiér vagonu metra na Manhattanu; příští stanice nádraží Grand Central…
Typická stanice metra s několika nástupišti
Nadzemní linka metra v Brooklynu
Nástupiště stanice Van Siclen Ave. v Brooklynu

 

Newyorské metro
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte cestovatelské tipy jako první!