Maroko po vlastní ose

Když jsme se na internetu dozvěděli o kombinaci letenek za zajímavou cenu z Prahy do Maroka, nebylo o čem přemýšlet. Složení letů, Praha – Řím – Rabat – Marakéš – Milano – Praha, slibovalo zajímavý výlet. Rozhodli jsme se pro cestu vlakem z Rabatu do Cassablanky a po té do Marakéše, odkud nás vypůjčené auto odvezlo do pouště k Ouarzazate a přes hory pod vrchol Toubkal a zpět do Marakéše. 9 dní stačilo tak tak, potřeba bylo spíše 14 dní, možná měsíc 😀

V Maroku se platí marockým Dirhamem (MAD), kurz byl v době cesty listopad 2015 – 1MAD = 2,50CZK. Hlavní jazyk je zde arabština a berberština, v klidu se ale domluvíte francouzsky a ve větších městech i anglicky (nespoléhat na to)
Po celé zemi se dá pohodlně ubytovat od hostelů pro baťůžkáře po luxusní hotely za tisíce korun, my neměli problém sehnat nocleh v překrásných Rijádech v ceně kolem 35 euro za pokoj se snídaní. I den předem na bookingu.

Téměř nemožné je zde koupit alkoholické nápoje, nejsme žádní velcí píjáci, ale pivo máme rádi. Mimo to se v těchto destinacích doporučuje každý večer vypít pořádného panáka tvrdého jako desinfekci žaludku. Alkohol doporučuji koupit na letišti. V Marrakeši jsme našli oddělení s alkoholem v jednom velkém supermarketu na Avenue Mohammed V. vedle Starbucks coffee. Jinak nikde. Po celé zemi se pije berberská whisky, což je sladký mátový čaj, servírovaný v kovové konvičce. Na hrnky zapomeňte, zde se čaj pije ze skleničky.

Na jídle si vždy velice pochutnáte, marocká kuchyně je ovlivněná perskou a berberskou. Nejčastěji se na jídelním lístku setkáte s Cous-cousem – klasický Kuskus s masem a zeleninou, Tajinem – směs masa a zeleniny dlouho varená v hliněné nádobě a Harirou – typická berberská polévka z luštěnin, masa a zeleniny. Je zde i velký vliv francouzské kuchyně, k snídani očekávejte kávu a croissant.

Obsah článku

Rabat

Po příletu do Rabatu vás čeká stejné dilema jako asi na každém letišti. Cesta do města taxíkem, nebo hromadnou dopravou. Toto letiště je od centra města cca 10 km. My zvolili levnější variantu hromadnou dopravou. Autobus nás za cenu 2 MAD za osobu dovezl až do centra města k vlakovému nádraží. Cena za taxi se pohybuje kolem 200 MAD.

Pro cesty po městě bych ale taxi doporučil jako levnou a rychlou variantu. V Maroku jezdí 2 druhy taxi, velké béžové mercedesy, jezdící dlouhé trasy meziměsta a letiště. Ve městech zase tzv. petit taxi, většinou Peugeot 206, Renault Clio apod. Většinou mají červenou barvu (v Rabatu modrou a bílou) a jsou na každém rohu. Cena vychází odhadem 4 MAD za km. Je ale třeba si hlídat, aby byl zapnutý taxametr. Řidič má pak kupodivu jiný ceník, než na taxametru :))

Krásné ubytování jsme našli v riádu Dar Aida v centru mediny. Výhoda je blízkost přístavu i vlakového nádraží. A hlavně souk, ten je všude okolo!

Rabat je hlavní město Maroka, i když ne největší, ani nejzajímavější. Za návštěvu stojí určitě trh (souk) v medině (stará část města). Nám se moc líbila pevnost Kasbah de Oudaya, ležící na pobřeží, okolní modrobíle malované domy zde připomínají spíš Řecko, než orient. Naproti se rozprostírá starý hřbitov, velice zajímavé. To vše leží v blízkosti pláže a promenády.

Asi 1 km od pevnosti najdete mauzoleum Mohammeda V. Od pevnosti tam dojdete po náplavce kolem řeky, později nahoru do vnitrozemí kolem Hassanovy věže. Je volně přístupné a myslím, že stojí za to. Hlavní bránu hlídají vojáci na koních. Celý areál je pokrytý mramorem a velice pěkně zdobený.

Do Cassablanky jsme vyrazili vlakem. Kvalita marockých železnic je srovnatelná s českými. Za cestu Rabat – Cassablanca jsme v první třídě zaplatili cca 60 MAD za osobu.

Cassablanca

Cassablanca je největší město Maroka, je zde největší přístav. Je to také kulturní a ekonomické centrum země. Za návštěvu určitě stojí Mešita Hassana II. Největší mešita v Maroku a sedmá na celém světě. Do jejích útrob se vejde 25.000 věřících a dalších 80.000 v okolních částech. Na její stavbu se skládali i obyvatelé, proto ji hrdě ukazují i nevěřícím psům.

Zde jsme objevili kouzlo hammámu. Městské lázně, kde vás po pobytu v páře, umyjí a vydrhnou drsnou žínkou. Po té následuje úžasná masáž. Není nic lepšího po dni stráveném běháním za památkami a zážitky. Musím vřele doporučit. Ceny a kvalita se po Maroku pohybují různě. My v Casse zaplatili 350 MAD za osobu a kompletní proceduru.

Večer jsme se vydali na místní souk. Zde je velice malý, ale klikaté uličky nás stejně vyvedly na úplně jiné straně, než se čekalo. Ne nadarmo se o místním tržišti říká, že je to trénink na souk v Marrakeši. To můžu potvrdit. Je zajímavé se zde potulovat, sledovat život místních, smlouvat s obchodníky a pak s pocitem výhodného nákupu pokračovat.

Marrakech

Z Cassablancy nás sem přivezl vlak. Cesta trvá cca 3 hodiny. 1. třída byla vyprodaná a nám se nechtělo čekat na další spoj. Naštěstí 2. třída byla v pohodě (až na toalety, v 1. třídě se kolem toalet neustále motá uklízečka, takže jsou čisté. V 2. třídě je používejte jen v nejvyšší nouzi), kupé jsme sdíleli s pohodovou posádkou.

Vlakové nádraží v Marrakeši je velice moderní, stejně jako část města v okolí. V budově člověk najde standardní servis včetně trafiky a rychlého občerstvení. V blízkosti nádraží je i klasický obchodní dům s obchody a supermarketem (je zde i oddělení s alkoholem :)) Nás však hlavně zajímalo náměstí Jemaa el fna. To se nachází asi 4 km od nádraží, nicméně taxikář požadoval, samozřejmě bez taxametru, 200 MAD, tak jsme jeli MHD za 2 MAD.

Turista je hlavně v Marrakeši lovnou zvěří. Taxikáři, prodejci v obchodech i na ulicích, ti všichni chtějí něco utrhnout z turistického ruchu. Občas je to velice nepříjemné. Na druhou stranu, pokud máte o nějaký produkt u obchodníka zájem, můžete si celý proces obchodu příjemně užít. Kde jinde, než v arabských zemích vás prodejce pohodlně posadí a při skleničce chutného čaje svůj produkt náležitě představí.

Náměstí Jemaa el-Fna se dá považovat za střed města, přes den zde najdete pár pouličních prodejců a stánky s fresh džusy. To pravé začíná po západu slunce. Náměstí se promění v jednu velkou restauraci, velkou část zaplní provizorní kuchyně a sezení, člověk ani neví, kam by si sedl a ochutnal. U mě vyhrál stánek č. 44, kde mistři kuchaři připravili, skopové maso. Člověk si tam pochutnává na pokrmu a zvířetí, jehož maso jí, téměř kouká do očí. Nic pro ochránce, aktivisty, či vegetariány! Další část se stane cirkusovým šapitó s množstvím kejklířů, hudebníků, tanečníků, zaklínačů hadů. I proto je náměstí na seznamu UNESCO. Zážitek je to nezapomenutelný. Už kvůli tomu jsme se ubytovali hned u náměsti v rijádu Hotel Cecil za 35 euro za pokoj i se snídaní je to moc hezké ubytování.

Na nákupy můžete vyrazit do jedné z okolních uliček. Souk v Marrakeši je obrovský, cesty se různě kroutí, člověk zde velice rychle ztratí orientaci. Doporučuji nějakou navigaci v telefonu (my používáme offline mapy Ulmon), jinak se může procházka medinou dost prodloužit. Při dotazu na cestu se totiž často stává, že místní vás ochotně dovedou do obchodu svého znáného. Každopádně můžu doporučit, stojí to za to. I zde jsme se nechali rozmazlit v místním Hammámu, něco takového by se mi líbilo i v Praze.

Aby se jen nejedlo a nenakupovalo, navštívili jsme i nějaké památky a nelitovali jsme. První byl jižně od náměstí El Badi Palace, což je polorozpadlá vzpomínka na bohatství v 16. století. Zajímavostí je hnízdění desítek čápů na vrcholu ruin. V areálu je i místnost, kde se promítá vizualizace paláce z doby jeho vzniku.

Dalším byl Bahia Palace. Rozlehlý palác se zahradami ležící jihovýchodně od náměstí. Postaven na konci 19. století, měl představovat lesk a bohatost doby. Budovy jsou překrásně zdobeny mozaikou, zahrady jsou oázy klidu, je zde velice příjmné se posadit a relaxovat, příjemný odpočinek od ruchu města a trhů.

Cesta přes hory do pouště

V Marrakeši jsme si pujčili auto. Opět veliká nabídka půjčoven jak místních, tak mezinárodních. My upřednostňujeme mezinárodní řetězce, sice jsou dražší, ale služby mají kvalitnější a v případě pojistné události se věc řeší férově. Náš cíl byl Ksar Ait-Ben-Haddou, starobylá pevnost z červené hlíny. Pevnost leží asi 100 km jihovýchodně od Marrakeše. Cesta k ní však vede přes pohoří Atlas, takže vyjde asi na 180 km a 3,5 hodiny autem bez přestávky. Navigace ukazuje kratší čas, to ale proto, že v úsecích, kde rozumný řidič jede 30 km/h, ukazuje rychlost 80 :)) Další nešvar navigace, a to i na apple mapách, je zkratka v poslední části cesty. Asi 5 km za vesnicí Amerzgane navigace radí sjet vlevo ze silnice a vydat se po polní cestě směrem vzhůru. Tuto cestu zvládají jen terénní auta, náš Fiat Punto zde neměl šanci, my zde naneštěstí jeli za tmy, takže cesta zpět na silnici byla velice komplikovaná. Velká čest konstruktérům Fiatu! Rány, které byly slyšet ze spodku auta, jsme považovali za neslučitelné s dalším provozem. Ze silnice č. 9 proto doporučuji odbočit až na odbočce na silnici č. 1506, kde je i ukazatel na Ait-Ben-Haddou.

Ait-Ben-Haddou a Ouarzazate

U pevnosti jsme se ubytovali v hotelu Bagdad Cafe, pokoj byl jak z pohádky, personál velice milý a pohostinný. Po hrůzné cestě ¨zkratkou¨ jsme si připadali jak v ráji. Obzvláště slova pana majitele: ¨welcome home¨ působila jako balzám na duši. Pan Mohammed je úžasný, velice ochotně poradil jak do pevnosti, kudy přesně jít, abyste neplatili vstup, jak odolat atakům samozvaných průvodců, kdy a odkud je na pevnost nejlepší výhled. Neváhal i nakreslit mapu. Inspiraci dal i na výlety v okolí.

Ksar Ait-Ben-Haddou je krásně zachovalá pevnost, hlavně i díky natáčení spousty filmů. Např. Babel, Prince of Persia, Království nebeské, Mumie…atd. Návštěva je velice zajímavá a po výstupu na vrchol kopce, který pevnost obklopuje, se vám za odměnu naskytne krásný výhled na okolí.

Okolí Ouarzazate je velice oblíbené u filmových štábů, není zde moc lidí, exteriéry jsou velice krásné a tiché a hlavně je tu levno. I proto jsou zde hned vedle sebe dvě filmová studia. Jedno z nich jsme navštívili a opět zajímavý zážitek, kde jinde během hodiny navštívíte egyptské pyramidy, čínský chrám, či vězení z francouzské revoluce.

Dali jsme ještě na radu Mohammeda z Bagdad Cafe a vyrazili do oázy Fint na jih od Ouarzazate. Překrásný ostrov zeleně uprostřed pouště, schovaný v údolí mezi kopci. Cestu jsme našli jen díky mapě, nakreslené panem majitelem. Je zde i restaurace s výhledem na údolí a možností ubytování.

Imlil

Imlil je půvabná vesnička ukrytá v pohoří Atlas. Nabízí mnoho typů ubytování, je totiž oblíbeným místem, odkud se vydávají výpravy směrem do hor a hlavne na Toubkal. Ten je nejvyšším vrcholem Atlasu. My bohužel neměli tolik času, proto nám musela stačit prohlídka osady. Na návštěvě hotelu Kasbah de Toubkal, jsme na terase u konvičky berberské whisky obdivovali výhled na pohoří a údolí. Spali jsme v překrásném domě Kasbah Imlil se super výhledem. Horší dostupnost vynahradila nejlepší cena v okolí.

Po návratu do Marrakeše jsme v klidu vrátili auto a ubytovali se opět v Hotelu Cecil.

Poslední rada pro vás ať už do Marrakeše přilétáte, nebo ji letadlem opouštíte. Letiště Marrakech Menara je od náměstí vzdáleno 6,5 km, takže případné návrhy taxikářů na cenu 200-500 MAD, můžete v klidu odmítnout.