Maroko na vlastní pěst – Díl IV.

Naše cesta autobusy, taxíky a stopem po Maroku nás dovedla až do hlavního města Maroka Rabatu, královského města ležícího u Atlantského oceánu, při ústí řeky Bú Regreg.

Naše první kroky vRabatu vedou koceánu, vněmž máme vúmyslu se vparném dni smočit.

Voda je plná koupajících se postav. Při bližším pohledu však zjišťujeme, že se koupou pouze muži a chlapci. Ženy sedí na břehu kompletně oblečeny. Oblečené se mi koupat nechce a svléct se do plavek nemám odvahu. Zkoupání tedy sešlo.

Místo koupání se tedy věnujeme poznávání památek města.

Obdivujeme pevnost Kasba des Oudaias shlížejí na oceán, procházíme medínou obklopenou městskými hradbami, navštěvujeme krásné barevné zahrady.

Při prohlídce jedné ze zahrad ke mně přichází Marocká žena a než se stačím nadát, drží mi ruku a kreslí mi na ni ve velké rychlosti henou ornament.

Snažím se ruku ženě vytrhnout, ale drží pevně. O žádný obrázek na ruce jsem nestála, přesto však ženě malý peníz dávám. Následuje hádka, kdy si Maročanka přeje za obrázek, který mimochodem za dva dny zcela zmizel, nesmyslně vysokou hádku.

ZRabatu odjíždíme stopem při pobřeží oceánu a míříme do města El Jadida, přímořskéholetoviska s portugalskou pevností Cité Portugaise. Město působí velmi upraveným dojmem, téměř Evropsky. Potkáváme zde i hodně Francouzů, někteří z nich se zde i natrvalo usadili. Evropští turisté do města také přijíždějí v obytných vozech.

Zážitek máme z návštěvy přístavu, kam se nám podaří dojít zrovna v době rybího trhu. Nekupujeme nic, rybu bychom neměli kde připravit, tak alespoň obří úlovky rybářů fotíme.

Protože je pobřeží opravdu kouzelné, z El Jadidy pokračujeme podél oceánu pěšky.

Objevujeme staré pohřebiště, potkáváme rybáře sedící na útesu, míjíme pasoucí se ovce a kozy.

Když už se blíží večer, stopem přijíždíme do města Safi a nacházíme útočiště vhotelíku svýhledem na oceán.

Večer procházíme malé tržiště, které máme přímo pod okny.

Ráno pak obdivujemepevnost tyčící se nad oceánem.

Pěšky pak pokračujeme za město, odkud pokračujeme stopem na korbě dodávky při pobřeží dál na jih, až do bývalého pirátského městečka Essaouira.

Essaouira je rušné turistické město spůvodní medínou obehnanou hradbami. Díky neutuchajícímu větru a dlouhým písečným plážím je město známé také jako ráj windsurfingu.

Ve všech městech Maroka, kde jsme zatím byli, jsem se dívala po cenách arganového oleje. Dostala jsem totiž za úkol domů nějaké to tekuté marocké zlato dovést. A nyní při procházení obchůdků a stánků na tržišti zjišťuji, že vEssaueře mají arganový olej za velmi dobré ceny. Kupuji tedy jako dárky pro rodinu rovnou 3 litry kosmetického oleje a další a 2 litry oleje na vaření. Ktomu přidávám několik arganových krémů, které vpřepočtu vycházejí cca na 70 Kč.

Večer si ještě děláme procházku romantickým přístavem a na noc nacházíme útočiště vhezkém hotelíku vcentru města.

Ráno se chceme projít po písečných dunách za město. Po chvíli se ale zvedá tak silný vítr, že jsme nuceni se vrátit.

Odpoledne pak Essaouiru opouštíme, uzavíráme naši okružní jízdu po Maroku a míříme zpět do Marakéše, druhého největšího města Maroka.

VMarekéši trávíme poslední tři dny našeho putování.

První hodinu ve městě trávíme hledáním ubytování. Karim, u kterého jsme měli domluvené přespání přes Couchsurfing se neozývá. Nakonec nacházíme levný a útulný hotelík jen kousek od náměstí kejklířů Djemaa el-Fna. Večer náměstí ožívá. Je zde plno stánků sjídlem a pitím, můžete zde zkouknout vystoupení shadem či zakoupit suvenýry. Ale pozor, vše je zde předražené. O hodně dražší než vmalých uličkách medíny. A nic není zdarma. Pokud se jen na chvíli zastavíte, že se podíváte například na hadí vystoupení, připravte se, že po vás budou tvrdě vyžadovány peníze. Obdobně to platí, pokud někoho v Marakéši či v jiném větším městě Maroka požádáte o radu na cestu či dokonce Vám radu nabídne sám, aniž jste si o ni řekli. Jen jednou se nám stalo, že po nás pak za radu nebyly vyžadovány peníze.

Večer se procházíme starou medínou, bloudíme vuličkách súku, kupujeme výtečné placky a sladké medové cukroví. Domů si také odvážíme různé druhy koření.

Co mě vMarakéši dále zaujalo? Vprvní řadě zahrady obklopující medínu a impozantní 70 metrů vysoký minaret Kutúbijské mešity. VMarakéši je zahrad několik, například Agdala, Menara či Majorelle a všechny jsou krásné, udržované a volně přístupné. Jejich stín jsme ve 40 stupňových květnových vedrech uvítali!

Vblízkosti mešity se nám také podařilo podívat do podzemích chodeb města. Jak už to vMaroku chodí, průvodce nás do podzemí nalákal slibem, že pracuje pro stát a provádí zdarma. Na konci prohlídky si pak řekl o docela velkou částku.

Co mi vMarakéši, a vlastně i vcelém Maroku, chybělo, byla možnost se schladit vykoupáním se. Hotelové bazény jsou jen u drahých hotelů a vtěch my jsme nepobývali. Pro zájemce je možnost navštívit arabské lázně, místní kluci se koupou vkašně.

Kde se vMarakéši nejlépe najíst?

Doporučuji jít dál od turistického středu města a jíst vmístech, kam chodívají na jídlo místní.

Jídlo je zde dle našich zkušeností chutnější a také levnější.

Na naší cestě Marokem jsme ochutnávali různé místní speciality a musím říct, že marocká kuchyně je opravdu výtečná.

Zejména jsem si oblíbila zeleninový tažín, pokrm vařený ve speciální nádobě pro to určené. Výtečný je také kuskus, který Maročané umí výborně dochutit. Mým nejoblíbenějším jídlem jsou však placky, které sepřipravují a prodávají přímo na ulici. Ze začátku jsem měla strach jíst jídlo vpodmínkách, kde je hygiena opravdu bídná. Ale naštěstí jsem za celé naše putování Marokem neměla střevní potíže ani jednou.

Den před naším odletem domů si děláme cvičnouprocházku zcentra města na letiště, abychom ověřili, jak je letiště pěšky daleko.

Letadlo nám totiž letí nad ránem, vdobu, kdy ještě nejezdí městská hromadná doprava. Máme tedy možnost využít taxi či jít na letiště několik hodin pěšky. Cvičná procházka na letiště se vydařila a ráno tedy plní sil vyrážíme na letiště tentokrát už naostro, sobrovskými batohy plnými suvenýrů na zádech.

Loučíme se sMarokem a odlétáme plni zážitků domů.

Magdalena S