Languedoc – Rousillion – Díl I.

Míšovi (mému synovi) už jsou 3 roky a je tedy už dost velký na to, abychom zkusili dobrodružnější způsob cestování. Naším cílem je tentokrát jižní Francie, konkrétně region Languedoc – Rousillion, kde máme zajištěné ubytování u známých. Oproti předchozím cestám sMíšou však tentokrát nebudu půjčovat auto, ale plně se spolehneme na místní hromadné dopravní prostředky.

Den první – 6.9.

Ráno mě v7 hodin probouzí budík na mobilu. Rychle chystám zbytek věcí, abych stihli být včas vBrně u Grandu, odkud nám v9:10 odjíždí autobus Student Agency do Vídně na letiště. Je to má druhá cesta, kdy jedu sMíšou úplně sama, bez doprovodu. Už ani nejsem nervózní, i když cestování sMíšou je chvilkama hodně náročné. Míša je totiž akční dítě, chvíli neposedí a celý den vkuse mluví. O zábavu mám tedy následující skoro 3 týdny (naše cesta bude trvat 18 dní) zcela jistě postaráno.

V8 hodin leží Míša ještě vposteli. Odmítá vstávat, chce spát, nechce se oblékat ani snídat. Jelikož musíme za 15 minut vyrazit do Brna, oblékám Míšu vposteli a nakonec ho, aby vstal, nalákám na sluchátka a obrazovku vautobuse Student Agency.

Na letišti ve Vídni vše vpohodě. Tedy krom toho, že mi Míša odjel sám výtahem do suterénu letiště (ještě než jsem stačila nastoupit i já skočárkem a zavazadly), kde mi ho předali dva uniformovaní policisté. Pro Míšu ponaučení, že se mamince neutíká…

Do Barcelony letíme se společností Vueling, která měla tentokrát nejlepší ceny. V Barceloně se pak kyvadlovým autobusem zdarma přemísťujeme zTerminálu 1 do Terminálu 2, odkud odjíždějí vlaky Renfe do centra Barcelony. Míříme na zastávku Barcelona – Sants, na níž mám vplánu přestoupit na vlak jedoucí do Figueres. Schválně píšu „míříme“, protože ve skutečnosti vysedáme úplně někde jinde, ani vlastně nevím kde. Zastávky vlaku nejsou značeny a hlášení ve španělštině nerozumím, i když jinak mluvím španělsky docela obstojně. Když už mám pocit, že jedeme nějak dlouho, odchytnu policisty procházející vlakem. A dozvídám se, že zastávku Sants už jsme přejeli. Policisté jsou hodní, vystupují snámi na další zastávce a ukazují mi na informační ceduli, kterým vlakem máme jet do Figueres.

Do místa určení dorážíme po 21 hod večer a tam nás už očekává sautem kamarád Daniel, snímž jsme se seznámili přes Couchsurfing (www.couchsurfing.com) při naší minulé cestě do Katalánska.

Noc trávíme na Danielově statku poblíž malebné historické vesnice Les Olives.

Den druhý – 7.9.

Spolu sDanielem vyrážíme jeho autem do Francie, konkrétně do přímořského letoviska Narbonne – Plage. Vkapse vezu klíč od krásného domečku poblíž pláže. Domek máme půjčený od známých. Jinak je ale možné se vletovisku ubytovat buď vhotelu nebo si pronajmout domek od českých majitelů (docela hodně domků vNarbonne – Plage patří právě Čechům).

Narbonne – Plage je klidné přímořské letovisko ležící 15 kilometrů od města Narbonne. Je obklopeno krásnou přírodou, poblíž se nachází masiv La Clape, který je znám i jako lezecká oblast.

Den trávíme na pláži, na které je pro tento čas překvapivě málo turistů.

Den třetí – 8.9.

Daniel odjíždí domů a zůstávám ve Francii sMíšou sama. Využívám možnosti svézt se ještě někam autem a necháváme se Danielem odvést do vedlejšího přímořského města Gruissan, vzdáleného od Narbonne-Plage asi 5 km. Daniel odtud pokračuje směr Španělsko, my máme vplánu udělat si procházku zpět do Narbonne – Plage.

Gruissan je krásné město svelkým přístavem a historickým centrem. Zjedné strany je lemováno mořem, zdruhé strany ho obklopují jezírka. Hezké je například jezírko splameňáky.

Pětikilometrová procházka se nakonec protahuje na 4 hodiny, protože se ještě zastavujeme vobchodě a spoustu času trávíme na pláži u majáku. Jsme tu téměř sami. Míša se má jako vráji a já taky. Moře, písek, mušličky, …

Večer se pak ještě vydáváme do centra Narbonne – Plage, kde se mi podaří připojit na internet (zatímco Míša je zabaven konzumací palačinky sNutellou).

Den čtvrtý – 9.9.

Probouzím se sbolestí vkrku. Míšu bolí ouška. Asi jsme to včera spobytem na větrné pláži trochu přehnali. Nevadí, zbatohu vytahuju kapky do uší a pastilky proti bolesti vkrku a vyrážíme opět na pláž (chci využít toho, že dnes nefouká).

Odpoledne stíháme ještě dětské hřiště, internet a obchod. A kvečeru vyrážíme prozkoumat jednu zmalých cest vedoucích do vnitrozemí. Cesta nás vede kmístnímu „šató“, kde je možné zakoupit kvalitní víno a jiné domácí produkty (třeba marmelády, olivy a sušená rajčata). Oblast okolo Narbonne je vinařská a vína zdejší produkce jsou opravdu kvalitní.

Den pátý – 10.9.

Dnes je sobota, vNarbonne – Plage se tedy koná pravidelný sobotní trh na promenádě při moři. Baví mě procházet kolem vystaveného zboží a lákavého jídla. Kupuju bagetu a zeleninu na omáčku a na polévku. Míša se točí na kolotoči. Po třech jízdách se mi ho daří přesvědčit, že už stačilo, zítra je taky den. Moře má teď vzáří teplotu 22 stupňů, teplota vzduchu kolem 30 stupňů. Koupeme se tedy zatím každý den.

Večer se ještě jdeme podívat na lodě a na maják do místního přístavu.

Den šestý – 11.9.

Už od rána je 32 stupňů, den jako stvořený na koupání vmoři. Objevujeme, že vneděli odpoledne bývá vNarbonne – Plage bleší trh. Ze zvědavosti procházíme kolem a odcházíme domů se síťkou na ryby (1 EUR), výbavou pro Míšu na písek (lopatky atd.), taktéž za 1 EUR a nefunkčním foťákem, který nám prodavač přihodil zdarma ksíťce.

Den sedmý – 12.9.

Ochladilo se a vypadá to, že bude každou chvíli pršet. Vyrážíme tedy autobusem do vedlejšího městečka Saint Pierre le Mer.

Autobus Narbonne – Gruissan – Narbonne Plage – Saint Pierre le Mer jezdí (kromě neděle) pravidelně sedmkrát denně (v sobotu jen třikrát denně) a ať vysednete kdekoli na trase, cena je stále stejná – 1 EUR 20 centů. Za děti do 5-ti let se neplatí, kočárek nám autobus přepravil také zdarma.

Saint Pierre le Mer je klidné přímořské městečko těsně sousedící sNarbonne-Plage. Každý den dopoledne (do 13 hod) se zde koná trh, na němž můžete koupit vše od baget, oliv, paelly a ovoce a zeleniny, přes kabelky, boty a oblečení až po domácí a železářské potřeby.

Protože ale přijíždíme autobusem už po 12 hodině (tedy docela pozdě) a krom toho začíná vydatně pršet, je otevřeno už jen pár stánků. Nakupujeme ovoce a zeleninu a pečivo a vyrážíme na prohlídku městečka.

Den osmý – 13.9.

Počasí se trochu umoudřilo, ale díky silnému větru to dnes na koupání není. Jedeme tedy na výlet do blízkého historického města Narbonne, které bylo založeno už roku 118 př. n. l. Ve městě je krásná gotická katedrála a působivý je také Canal du Midi, který protéká centrem Narbonne a kotví na něm spousta hausbootů. Mně se výlet líbí, na Míšovi je ale vidět, že by dal přednost tomu, hrát si na pláži u moře.

Den devátý za námi do Narbonne – Plage autem přijíždí příbuzní. Druhou polovinu naší dovolenépoté strávíme poznáváním vzdálenějších míst ležících vregionu Languedoc – Roussilion. O tom už ale v2. části tohoto cestopisu.

Magdalena S