Květnová Malta s malým Míšou – Díl I. – St. Paul´s Bay

Letenky zPrahy na Maltu jsem pro mě mého téměř čtyřletého syna Míšu zakoupila u ČSA spředstihem už vlistopadu, a to za krásných 6 tis. Kč pro oba dohromady.

Následovalo pročítání průvodce a přes Booking hledání vhodného místa kubytování. Nakonec vyhrál díky výhodné ceně a transferu zdarma zletiště Sunstone Guest House vSt. Paul´s Bay. 6200 Kč za týdenní ubytování blízko moře za oba dohromady je myslím hezká cena.

Malta je malý ostrov shustou dopravní sítí místních autobusů, které vyjíždějí do všech koutů ostrova zejména zhlavního města Valletty. Dobré spojení je po celém ostrově, ale také i ze St. Paul´s Bay. Na Maltě se jezdí vlevo a doprava je hustá, autobusy pro mě tedy byly jasná volba.

13.5. Ráno vstávám už ve 4 hodiny a ještě na poslední chvíli před odjezdem vlaku do Prahy hledám ztracenou korekci na zásuvky, kterou budu na Maltě potřebovat. Záhadně se mi totiž ztratila zpoličky, kde jsem ji měla připravenou. Po hodině hledání korekci nacházím na dně obrovské krabice Míšových hraček.

Na letišti jsme spředstihem, tak zatím využívám on-line připojení vletištní hale a čekuji počasí na Maltě. Na celý týden hlásí kolem 25 stupňů, na květen moc hezké. Míša je díky brzkému vstávání nevyspalý a zlobí.

Po příletu na Maltu nás čeká dokonce 28 stupňů! Jinak ale první dojem zostrova nic moc. Během cesty zletiště do St. Paul´s Bay (nebo taky San Pawl il-Baħar) míjíme hustou zástavbu, kdy jedna vesnice plynule přechází vdruhou. Domy mají jednotnou pískovcovou barvu a většina znich je hodně zchátralá. Přírodu nevidím žádnou.

Další nemilé překvapení nás čeká na místě ubytování. Podle obrázků a popisu na bookingu by se mělo jednat o hezky vybavený pokoj sledničkou, toustovačem a grilem. Místo toho dostáváme pokoj srovnatelný shodně špatnou ubytovnou pro dělníky (obrázky na bookingu prý patřily kdražším pokojům). Místo ledničky je jen malý bar a toustovač a gril je 1 společný pro celý guest house.

Nenechám si však kazit náladu, u moře bude určitě líp! Do spleti uliček St. Paul´s Bay vyrážíme bez mapy (hotel žádnou nemá) a tak doufám, že pak trefím zpět. Ulice jsou rušné a chaotické, nijak moc upravené. Na přímořské promenádě kupuju Míšovi za 2 EUR nutellovu zmrzlinu (nejlepší, co jsem kdy jedla) a poté trávíme čas prolézáním opuštěných komplexů při moři. Všude se válejí odpadky. Malťané si očividně snějakou podporou turistického ruchu hlavu nelámou.

Míša je ale šťastný, že může skákat po kamenech a pozorovat rybáře. Já se zas kochám pohledem ne nedaleké ostrovy sv. Pavla. Při moři přicházíme až do přístavu, který má kouzelnou atmosféru.

Působivé jsou pestrobarevné tradiční rybářské loďky. Přes všechny výše vyjmenované negativa má Malta své kouzlo a mně se líbí.

Za přístavem procházíme kolem opevněné věže Wignacourt Tower, postavené v roce 1610, která je nyní nejstarší přežívající strážní věží na Maltě.

Taky si trochu připadám, že okolo mě chodí Marťané a ne Malťané. I když jsem předpokládala, že většina obyvatel bude mluvit anglicky, ve skutečnosti mezi sebou téměř všichni mluví maltštinou, které nerozumím ani slovo. Angličtinu ale samozřejmě místní ovládají také.

Když se na večer vracíme na pokoj, docela dlouho bloudíme uličkami, než se nám podaří najít tu pravou. Všechny totiž vypadají stejně.

Co bude dál? To se dozvíte vpokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S