Katalánsko očima matky dvouletého dítěte aneb cestování s dítětem je zábava! – Část II.

pristav

Katalánsko křížem krážem

Se svým dvouletým synem jsem v dubnu sama vyrazila blíže poznat Katalánsko a díky ubytování zdarma přes Couchsurfing (www.couchsurfing.com) jsem mohla blíže poznat i jeho obyvatele a kulturu a nakonec navázat i dvě nová dlouhodobá přátelství. Jsme na cestě druhý den a po první noci v Gironě vyrážíme autem k našemu druhému hostiteli přes Couchsurfing Danielovi do Les Olives.

 

 

Les Olives je malinká vesnička přibližně asi půl hodiny jízdy od Girony směrem k pobřeží Costa Bravy. Obklopuje ji krajina podobná té naší moravské, tedy lesy a pole. Domy jsou oproti těm našim kamenné a vesnička působí malebným, historickým dojmem.

 

les-olives

 

Daniel už nás očekává na malinkém místním náměstí a poté ho následujeme po polní cestě na jeho statek ležící asi 2 km od vesnice. Cesta je hrbolatá a prašná. Trochu nechápu, jak tudy může Daniel denně jezdit a přitom nezničit auto. O své auto z půjčovny mám trochu strach. Ukazuje se, že oprávněně, protože i hned po zaparkování na rozlehlém dvoře Danielova statku mi po autě skáče jeho velký pes, kterého se mi nedaří odehnat. Teprve když Danielovi ukazuju podrápaný kufr, psa odvádí pryč. Následuje leštění rýhy na laku, které trochu (ale ne úplně) pomohlo. Ještěže mám auto pojištěné!

 

Daniel nás provádí svým obrovským domem, který bude jistě pár set let starý. Dům je kamenný a působí trochu studeným dojmem. Obklopuje ho velký dvůr a zahrada s bazénem a kašnou.

 

Na přenocování nám Daniel přidělil pokojík svých dcer. Máme tedy každý pohodlnou postel jen sami pro sebe. Vybalujeme pár věcí, předáváme Danielovi dárky pro něj a jeho dcery, a zatímco si Míša hraje, pomáhám Danielovi připravit oběd.

 

Po obědě se vydáváme na procházku po okolí a odpoledne i s Danielem a jeho dcerami vyrážíme autem na prohlídku hezkých míst v okolí.

 

Navštěvujeme malebné historické kamenné městečko Peratallada.

 

 

peratallada

 

 

Poté přejíždíme do města Castillo de Empúries ležícího v bezprostřední blízkosti pobřeží. Castillo de Empúries je malebné městečko se zajímavou středověkou částí a románsko-gotickým kostelem.

 

Pokračujeme prohlídkou pevnosti Montgrí ležící na vrcholu skalního útvaru Montgrí Massif, ležícího poblíž letoviska Torroella de Montgrí a pobřeží Costa Brava. Z pevnosti je krásný výhled na okolí. Vidíme dokonce i Pyreneje a za nimi tušíme Francii.

 

Večer se unaveni vracíme do Danielova domu a ráno nás čeká cesta do Sant Pere Pescador, kde už máme domluvené přenocování u dalšího couchsurfera Kima. Městečko Sant Pere Pescador leží na březích řeky Fluvia v severní části Costa Bravy, od moře je vzdáleno 2,5 kilometru. V blízkosti se nacházejí krásné dlouhé pláže s písečnými dunami.

 

Kim, šedesátiletý zdravotník působící pravidelně na misích Lékařů bez hranic v Africe, nás vítá ve svém útulném bytě ležícím přímo na náměstí. Přijíždíme v době oběda a Kim má pro nás na přivítanou nachytánu výbornou katalánskou specialitu paellu a k ní různé mořské „potvory“.

 

 

obed

 

 

Po obědě si dá Kim jako správný Katalánec hodinu siesty a poté následuje prohlídka přírodní rezervace Parc natural dels Aiguamolls de l’Empordà, ležící v těsné blízkosti San Pere Pescador. Rezervací procházíme asi tři hodiny (Míša část toho prospí v kočárku, který beru pro jistotu sebou téměř všude) a Kim mi dává podrobný výklad ve španělštině (anglicky bohužel neumí). Ač je má španělština v současnosti už docela obstojná, stejně nerozumím všemu. To hlavní ale chápu, rezervace o rozloze 4783 ha je druhým nejvýznamnějším přírodním parkem v Katalánsku. Pozorovat unikátní druhy ptáků sem přijíždějí ornitologové z celého světa. Několik zahraničních ornitologů v rezervaci i potkáváme.

 

 

park

 

 

Kromě rozličných druhů ptáků jsou v rezervaci i divocí bílí koně camarque. Tito koně v rezervaci už byli na přítomnost lidí zvyklí a nechali se od Míši krmit trávou.

 

 

kone

 

Vstup do rezervace je zdarma a můžete ji projít několika různě dlouhými trasami.

 

U Kima zůstáváme dva dny a během nich nám stačí Kim ještě ukázat letovisko L’Escala a jeho hezký přístav. L’Escala leží na severu Costa Bravy, asi 40 kilometrů od francouzských hranic. Procházíme okolo pozůstatků starověkého města Empúries, které leží přímo v L’Escale. Celkový dojem nám kazí jen silný vítr, katalánsky zvaný „tramuntana“, který prý na jaro a na podzim v této lokalitě fouká hodně často.

 

 

lescala

 

 

Od Kima pak pokračujeme autem do letoviska Roses, kde nás opět vítá náš známý „couchsurfer“ Daniel, který má v Roses práci jako „marinero“, tedy námořník. Dozvídám se, že tato práce je na Costa Bravě hodně populární hlavně u mladých lidí bez závazků, kteří se nechávají na sezónu najímat na loď, kde pak dělají vše, co je zrovna potřeba. Spolu s Danielem pracují přes sezónu na lodi dvě dívky, které se starají o úklid lodi.

 

 

roses

 

 

Roses navštěvujeme hlavně kvůli Míšovi, protože má od Daniela slíbenou prohlídku jachty. Nestačím zírat. Jachta se svými asi 30 metry se mi zdá obrovská a už chápu, proč si bohatá rodina z Andorry najímá na sezonu hned 3 lidi, aby se jí o loď starali. Mimochodem je to prý práce docela dobře placená.

 

 

jachta

 

 

Po prohlídce lodi se vydáváme prozkoumat samotné město Roses. V sezóně je prý město přeplněno turisty, teď v dubnu ale zejí pláže i ulice města prázdnotou. Nejprve se vydáváme na pláž, což po sléze hodnotím jako ne příliš dobrý nápad, protože Míša se statečně vydal plavat do moře (které je dle mého názoru v dubnu ještě příšerně studené). Od Daniela se však dozvídám, že on se chodí do moře koupat každý den po celý rok. Vzpomínám si, že i náš minulý hostitel Kim říkal, že chodí plavat i v zimě. No asi jsou zde lidé víc otužilí, moře má hodně pod 20 stupňů.

 

Co mě naopak na Roses zaujalo, je zřícenina hradu Castell de la Trinitat tyčící se při pobřeží na severní straně města a citadela obehnaná hradbami nacházející se ve středu města. Naše cesta z Roses poté pokračuje přes rybářské městečko Cadaques na Cap de Creus, nejvýchodnější výběžek Pyrenejského poloostrova. Na Cap de Creus, kam se z Cadaques dostáváme dlouhou úzkou silnicí vedoucí krásnou skalnatou krajinou, nás čekají nádherné zátoky s průzračně čistým mořem.

 

castell

 

 

Poslední zastávka naší cesty je ve Figueres, kde navštěvujeme muzeum Salvadora Dalího, Dalí Theatre-Museum (http://www.salvador-dali.org/museus/teatre-museu-dali/en_index/). Navštívit muzeum s dítětem nebyl asi moc dobrý nápad, Míša chce na všechno sahat. Pro mě je ale toto surrealistické muzeum nezapomenutelným zážitkem. Dalí měl úžasnou fantazii. Některé jeho výtvory mi dokonce přišly až děsivé.

 

Z Figueres se vracíme zpět do Girony, kde celá naše cesta začala, a odkud nám další den brzo ráno letí letadlo domů. Pro zpáteční cestu do Bratislavy jsem zvolila opět společnost Ryanair (www.ryanair.com). V Gironě nakonec neplánovaně přespáváme kousíček od letiště u Danielova kamaráda. Jsem za tuto nabídku vděčná, protože na letišti musíme být už v 5 ráno.

 

Co dodat na závěr? Katalánsko je krásná země s vlastní kulturou. I když je Katalánsko součástí Španělska, místní vám nikdy neřeknou, že jsou Španělé. Jsou to Katalánci. A jsou na to hrdí. A já jsem ráda, že teď už mám díky této cestě v Katalánsku přátele.

 

Magdalena S

No votes yet.
Please wait...

O nás

Tento web vznikl za účelem nabízet návštěvníkům tipy na výhodné letenky, last minute pobyty a ucelenou nabídku všech slevových serverů. Zajímá vás více? Klikněte na

Pokračovat

Top Akce

Prihlasit k odběru

Kdykoliv se můžete z odběru slev odhlásit.
Nikdy nebudeme poskytovat kontaktní údaje třetí straně.