Camino del Norte aneb severní cesta do Santiaga de Compostela – část 1. – Rady na cestu

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Cest do Santiaga de Compostela vede několik. Já, spolu s mými dvěma přáteli jsme zvolili severní cestu, která značnou část trasy vede podél krásného pobřeží Biskajského zálivu. Neměli jsme v plánu jít rychle a honit kilometry, ale spíše si vychutnávat krásy okolí.

 

268530_222141947821365_100000766836079_557173_469779_n

 

S přípravou na camino (tak se pouti do Santiaga de Compostela mezi poutníky říká) jsem začala už s půlročním předstihem. Zjistila jsem totiž, že většina v češtině dostupné literatury, průvodců a map se věnuje tradiční Camino France a získat ucelené informace o severní cestě je trochu problém. Zapátrala jsem tedy na zahraničních serverech a podařilo se mi najít průvodce v němčině (kterého jsem si pro svou potřebu přeložila) a několik mapových průvodců, které jsem si na cestu s sebou vytiskla. Udělala jsem si také seznam albergue (ubytoven pro poutníky), které leží na trase.

 

 

270668_222142014488025_100000766836079_557174_112317_n

 

 

Byla také potřeba koupit nový lehký batoh. Protože na caminu se každé kilo počítá a já měla jen batoh s těžkou konstrukcí. Doporučená váha batohu je desetina váhy osoby, která batoh nese. Já měla tedy mít batoh přibližně 6 kg těžký. Ale ať jsem se snažila, jak chtěla, pod 12 kg se mi batoh sbalit nepodařilo. Příště bych snad vyhodila z batohu i opravdu potřebné věci, protože hned po prvním dnu (kdy jsme ušli asi 45 km kopcovitým terénem) jsem měla namožená záda a lýtkový sval.

 

 

268987_222144591154434_100000766836079_557233_783178_n

 

 

Co si vzít s sebou? To je otázka, kterou hodně poutníků před cestou důkladně zvažuje. Já měla jedny dlouhé kalhoty s odepínacími nohavicemi, jedny podvlékačky (hodily se v noci a pak i přes den, když pršelo a vše ostatní už bylo mokré), jedny kraťasy. Dvě trika na ramínkách, dvě trika s krátkým rukávem, jedno s dlouhým. Mikina, tenká bunda proti větru a dešti, klobouk, kšiltovka, turistické sandále, sluneční brýle. Místo klasických těžkých turistických bot jsem nakonec šla v lehkých vzdušných běžeckých botách a byla to dobrá volba. Trasa nebyla nikde tak náročná, aby byly turistické boty třeba, část trasy se šlo dokonce i po silnici. Krom oblečení už jsem pak nesla jen spacák, karimatku, kosmetické potřeby, foťák a mobil. Vše výše uvedené jsem využila, nic nebylo nadbytečné a naopak ani nic nechybělo. Spacák a karimatku jsem brala proto, že jsme většinu cesty přespávali venku „pod širákem“ (prostě tam, kam jsme došli, než padla noc). Místo na spaní jsme nemuseli nikdy moc složitě hledat, příležitostí k ulehnutí byla na trase spousta.

 

 

270353_222142921154601_100000766836079_557191_6736048_n

 

 

Po cestě jsme potkávali hodně poutníků s o hodně lehčími batohy. Bylo to dáno tím, že tito poutníci přespávali v albergue, kde nepotřebovali karimatku (v některých ani spacák) a mohli si zde přeprat oblečení.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

Jaký je rozpočet na cestu? Znám poutníky, kteří měli rozpočet na cestu kolem 100 tis. Kč. Já se vlezla s letenkou, novým batohem, jídlem na týdenní pouť a všemi ostatními náklady do 10 tis. Kč. Bylo to dáno tím, že camino naše skupinka pojala skutečně jako poutní (a taky skoro postní) cestu. Vyvarovali jsme se tedy všech „zbytečností“ a tím výrazně ušetřili. V albergue jsme přespali pouze dvakrát, když zrovna hodně pršelo (další dvě noci, kdy taky pršelo, jsme přečkali statečně pod širákem). Hodně jsme také ušetřili na jídle. Jedli jsme opravdu skromně, základ naší stravy na caminu tvořil ovoce, které jsme natrhali po cestě (Květoš, který šel camino se mnou a Ivetou, za týden na cestě zhubl 9 kg).

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

O Kantábrii je známo, že je zde nevyzpytatelné počasí. Pro svou cestu jsme tedy zvolili červenec, kdy nebývá v Kantábrii takové horko, jako v jiných částech Španělska, ale je oproti jiným měsícům v roce menší šance, že bude pršet. Přesto nám krásné počasí vydrželo jen pár dnů a pak už jen vytrvale lilo.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

Jaký je režim dne na caminu? Poutníci, kteří přespávají v albergue vyrážejí brzo ráno na cestu, aby v odpoledních hodinách dorazili do dalšího albergue mezi prvními a zbyla tak na ně volná postel. Večery v albergue pak tráví praním, jídlem, vyprávěním si s jinými poutníky a internetem (v některých albergue je přístup na internet). Camino je rozdělené na etapy. Cesta je značená žlutými šipkami. Občas můžete narazit taky na mapu. Etapy jsou plánovány tak, že je možné je projít právě za jeden den a na začátku a konci úseku bývá většinou albergue.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

Jelikož my jsme většinu cesty přespávali venku mimo albergue, měli jsme jiný denní režim než ostatní poutníci a prakticky jsme na caminu jiné poutníky nepotkávali. Jsem za to vděčná, protože historky o tom, jak na tradičním caminu France jdou poutníci v početných skupinách jeden za druhým, mě děsí.

 

Jak se dopravit na sever Španělska? My vyjeli z Brna autobusem Student Agency do Vídně. Z Vídně jsme letěli se společností Airberlin (https://www.airberlin.com) do Madridu a z Madridu jsme jeli autobusem do Bilbaa, odkud jsme pak dalším autobusem pokračovali do Castro Urdiales, kde začala naše cesta. Během camina jsme prošli celou Kantábrii. Za šest dní jsme ušli asi 150 km a skončili jsme před městem Ribadesella. Až do Santiaga jsme nedorazili, ale s tím jsme ani nepočítali, protože jsme si na samotnou cestu vyčlenili jen týden. Věřím ale, že brzy budeme mít možnost camino dokončit. Už mi chybí…

 

Magdalena S

No votes yet.
Please wait...

O nás

Tento web vznikl za účelem nabízet návštěvníkům tipy na výhodné letenky, last minute pobyty a ucelenou nabídku všech slevových serverů. Zajímá vás více? Klikněte na

Pokračovat

Top Akce

Prihlasit k odběru

Kdykoliv se můžete z odběru slev odhlásit.
Nikdy nebudeme poskytovat kontaktní údaje třetí straně.