Do Berlína a zpět ve třech dnech

Na cestu do Berlína jsme se vydaly s několika kamarádkami začátkem června. Hlavním cílem naší cesty byl pondělní koncert, ale my se rozhodly si výlet prodloužit o neděli a úterý. Vyrazily jsme z Prahy v neděli v 7 ráno a zpátky se dostaly kolem desáté večer, tím pádem jsme měly na Berlín necelé 3 dny.

 

 

Jako dopravní prostředek jsme zvolily autobus, konkrétně od Regiojetu (Student Agency). My jsme lístky pořizovaly s cca dvou měsíčním předstihem za 390 korun za jeden směr. Nevím přesně v jaké situaci, ale někdy stojí jeden směr 540 korun – celkově ale převládají většinou ty levnější částky. Do Berlína jezdí i společnost Flixbus od cca 560 do 650 korun. V akci se ovšem dají občas pořídit jízdenky i za 10 euro (tyto akce platí na většinu měst v Evropě).

 

Ubytování jsme zvolily v hotelu Spreewitz, který je 20 minut chůze (5 minut autobusem) od autobusového nádraží. V přímé blízkosti byly stanice metra, nadzemky i vlaků a spousta obchodů a restaurací – ideální lokalita. Pobyt na 2 noci nás vyšel na necelých 50 euro na osobu. Pokoje byly čisté a příjemné a v ceně byla i bohatá snídaně ve formě švédských stolů, takže jsme si nemohly na nic stěžovat. Ideální poměr ceny a služeb.

 

 

Den 1

Byly jsme poměrně početná skupina a tak jsme se během prvního dne oddělily s kamarádkou a vyrazily společně samy do centra Berlína. Jízdenky na všechny typy dopravy stojí 2,70 euro pro jednorázovou cestu a fungují stejně jako v Praze – na zastávce si jízdenku označíte a uschováte pro případnou kontrolu (nás během těch tří dnů nikdo nekontroloval, i když jsou revizoři prý v Berlíně k vidění často). Je možné zakoupit i denní či skupinovou jízdenku, ale pro nás v případě, kdy jsme chtěly jet metrem jenom dvakrát za den, by se tato možnost nevyplatila.

 

 

 

 

Dojely jsme tak tedy vlakem na Alexanderplatz – tam jsme vyhledaly nejbližší Dunkin Donuts, abychom si pořídily ledovou kávu (teploty kolem 30 nevyhovovaly ani jedné z nás). Řetězec jsme zvolily kvůli tomu, že jej u nás nemáme, přestože víme, že jde sehnat určitě i kvalitnější kávu. Obě jsme si daly jeden donut a protože velká káva byla už jen o 50 centů dražší než střední, zvolily jsme tu – to jsme ještě netušily, že každá dostaneme obří litrové montrum, které jsme sebou tahaly při procházce ještě skoro 3 hodiny. Na druhou stranu ho ale můžu doporučit (případně v menší velikosti) – narozdíl například od Starbucks není káva předem slazená a i si sami můžete říct o množství mléka.

 

 

 

 

Centrum Berlína jsme se rozhodly navštívit v neděli a tím pádem jsme postupně zjistily, že je téměř vše všude zavřené. Od Alexanderplatzu jsme se vydaly ke čtvrti Mitte, kolem obchodů spousty značek, které u nás nejsou (bohužel vše zavřené, i když bychom rády některé navštívily). Naším cílem na této straně řeky byla restaurace Cocolo, která je známá pro své ramen nudle – také byla zavřená, ale až budu v Berlíně příště, tak se sem vrátím! Kolem musea Ramones, které jsme okoukly pouze zvenku, jsme se dostaly na cíp muzejního ostrovu, který jsme už obě prošly loni, a proto jsme pokračovaly dále. Každopádně jej určitě doporučuji projít, pokud nejste zrovna typ brázdící výstavy stejně jako já, alespoň “z venku” – muzea se nachází v krásných budovách a je to přijemná součást procházky. Navíc se na jeho koncích často konají bleší trhy.

 

 

 

 

Poté jsme se vydaly přes obrovskou třídu Unter den Linden k berlínské “klasice”, u které se zastavujeme pokaždé, a to k Braniburské bráně. Od ní si lze udělat dvou kilometrovou procházku Tiergarten parkem k Vítěžnému sloupu. My se ale vydali od brány doleva, kde se nachází velmi známý památník holocaustu, ikonický svou podobou šedých betonových bloků. Kromě skvěle funkční wifi (jihovýchodní cíp), zde samozřejmě najdete i muzeu věnované židovské památce a vstup je zdrama – připravte se ovšem na delší fronty.

 

 

 

 

Ke konci jsme se vydaly k Postdamer platz, ke kterému jsme se dostaly přes Mall of Berlin – v neděli přístupný, ovšem úplně opuštěný a bez jediného otevřeného obchodu (skoro jako při zombie apokalypse, akorát bez rabování). Dále jsme pokračovaly na místo kde kdysi stávala budova gestapa – nyní je zde Muzeum teroru, které má i venkovní volně přístupnou expozici, připomínající historii místa. Svou nedělní cestu jsme zakončily u Checkpoint Charlie. V tu chvíli jsme už byly tak uchozené a vyhladovělé, že jsme se rozhodly zkusit currywurst přímo u Currywurst muzeum. Nás stála porce nedělá dvě euro, ovšem pokud byste za menu zaplatili cca 14 euro, máte v ceně i vstupenku do muzea (my jsme ji oželely). Následně nás již čekal jen návrat zpět do hotelu a pořádný odpočinek po prochozeném dni.

 

 

Den 2

Druhý den už byl méně “turističtější”, ale jelikož jsme byla skupina mladých holek, nemohly jsme vynechat Primark (ať si o tomto obchodě každý myslí co chce, pro mě nemá smysl si kupovat dražší oblečení, které vydrží stejně dlouhou dobu). Tentokrát jsme se vydaly do novější pobočky v Schloss-Strassen-Center, která je údajně větší než jejich obchod na Alexanderplatz. Především jsme ale doufali v méně lidí, tím že je obchodní dům mimo centrum – to se potvrdilo, v pondělí dopoledne tam opravdu bylo relativně málo lidí.

 

 

 

 

Po zbytek dne jsme byly ovlivněny tím, že půlka měla objednaný ke koncertu i soundcheck a proto jsme se hned po obědě již vydaly nadzemkou k Mercedes-Benz Areně. My se místo čekání u haly rozhodly pro procházku po čtvrti Friedrichshain, kde jsme se stavily v cupcakekárně, kterou můžu určitě doporučit – všechny zákusky jsou veganské a vypadají nádherně, přesto ovšem především pro milovníky sladkého (krém je hooodně sladký). V okolí areny se nachází také známá East Side Gallery neboli pozůstatky berlínské zdi, které byly pomalovány street artovými umělci a tvoří tak galerii pod širým nebem.

 

 

 

 

K večeru jsme se vydaly k hale a čekaly na koncert (5 Seconds of Summer). Za mě, jako nenapravitelnou fanynku, to byl skvělý koncert a moc jsem si ho užila. Obecně jsem si všimla, že se v Berlíně konají koncerty mnoha interpretů, kteří k nám nepřijedou. Proto určitě stojí za to, někdy si na koncert do Německa zajet. Lístky si jde jednodušše zakoupit na serveru Eventim a vše v aréně probíhá stejně jako u nás (nenoste nápoje, deodoranty, voňavky ani pepřáky sebou a bude to ok).

 

 

 

 

Návrat z koncertu jsme měly zpestřený tím, že nás z nadzemky vyhodili už v půlce cesty, protože přes noc probíhaly na trati opravy. Všude byly bohužel nápisy a informace jen v němčině, ale nakonec jsme se zorientovaly a našly náhrádní vlak – celkově je doprava v Berlíně docela přehledná, akorát se nám stalo, že sem tam vynechá spoj.

 

 

 

 

Den 3

Poslední den jsme se opět oddělily s kamarádkou, protože zbytek holek jel domů dříve. Tento den jsme nedodržely úplně náš původní plán. Chtěly jsme se jet podívat do Treptower parku a zkusit obléhnout, zdali by se nedalo vlézt do přilehlého Spreeparku. Náhodou jsem na článek o tomto opuštěném lunaparku přišla asi dva měsíce zpátky a byly jsme z tohoto místa nadšené. Fotky vypadají velmi působivě a mě vždy urban exploration lákala. Park byl uzavřen před patnácti lety, ale atrakce na místě zůstaly a je to oblíbené místo objevitelů. Zároveň je ale údajně hlídané i psy a my měly docela nahnáno. Opět – pokud se zase někdy do Berlína dostanu, chtěla bych se odvážit park navštívit. 

 

Druhou lokalitou, kterou jsme si chtěly poslední den prohlédnout byl Olympijský stadion. Nachází se kousek od autobusového nádraží a je obrovský. Minulý rok jsme se k němu jely podívat pouze autem, a tak jsem se letos kolem něj chtěla i projít.

 

 

 

 

Oba dva plány ovšem ztroskotaly na naší obrovské únavě z předchozích dnů a nevůli utrácet za jízdenky. Místo toho jsme se vydaly na přilehlou nákupní zónu v Charlottenburgu. V nákupním centru byly vesměs obchody stejné jako u nás a řetězce (například H&M) mají i stejné ceny. Nejvíce jsme se věnovaly potravinám (ehm, sladkostem), které u nás nejsou. A při výběru správného supermarketu (slovo discount v názvu napoví…) jdou pořídit i za dobré ceny (např. obrovské balení kinder čokoládek za euro).

 

 

I jídlo na ulicích je poměrně výhodné oproti jiným zemím, alespoň mi to tak přišlo. Nám se jako milovnicím asijské kuchyně ověřilo jíst v různých bistrech. Jednou to byla obrovská a výborná polévka Pho za 5 euro, podruhé skvělé sushi (8 kousků maki za 1,80 euro) nebo vietnamské nudle za 3 eura. Radou víceméně může být nenechat se odradit vzhledem restaurace a risknout to (i když asi zase vše v mezích, že ano…). Naopak všudepřítomný kebab byl chuťově o dost horší než jaký jsem ochutnala kdekoliv v Praze.

 

 

Cena

A jak nás tento výlet na prodloužený víkend vyšel finančně?

doprava Regiojet – 720 korun

ubytování a snídaně – 48 euro

jízdenky (cca 7 jízd, různé kombinace) – 15 euro

jídlo (obědy, večeře) – 15 euro 

Samozřejmě bylo i spousta výdajů za jídlo, které nebylo úplně nezbytné (currywurst, cupcake, donuty…), nákupy a samozřejmě lístek na koncert. Bez těchto výdajů by nás výlet vyšel na necelých 3 000 korun, s tím, že jsme se nikde vyloženě neomezovaly – jíst a cestovat po městě by šlo asi i levněji.

 

 

přeji krásné a šťastné cesty,

VeronikaK